Vítejte na stránkách albíni.cz

Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala, zdali máte zájem o setkání osob s albinismem v Brně. Pár zájemců by už bylo nyní, chtěla bych místo vybrat tak, aby to bylo vhodné i pro rodiny s dětmi. Prosím pište mi na mail nebo facebook při zájmu, o termínu budu včas informovat. 

Už je tady zase jaro a začíná se ozývat sluníčko, doporučuju značku Bioderma s faktorem 50 +, Ti z Vás, kteří máte maličké děti a přemýšlíte o tom, jak jim to co nejlépe vysvětlit, doporučuju držet režim s nimi, myslím tím mazání a vhodné oblékání. Zabírá i hračka nebo panenka, která se také musí chránit před sluníčkem, takže děti hračku mažou a zakrývají šátkem. Kdyby jste cokoli potřebovali, napište mi, ráda vám poradím. 

Našla jsem zajímavý odkaz :-)
Kampaň na výrobu opalovacích krémů pro osoby s albinismem v Ghaně

a zajímavý článek o dívce s albinismem.

Mám tu pro Vás nový příhěh Danči. 

Děkuju moc, že mi příběhy posíláte, prosím posílejte dál. Pomalu nám začíná opět svítit sluníčko, tak se chrańte. Mějte se krásně vaše Tereza Jurná 

Příběh Danči 

Je mi 35 let, narodila jsem se s bílou pletí, vlasy, s očním albínismem a nistagmem. Myslím, že i rodiče tuhle mojí odlišnost nesli těžce a nakonec sem dlouho vyrůstala jen s mojí mamkou. V pozdějším dětství a pubertě sem se za sebe nesmírně styděla. Do sedmé třídy vše bylo ještě fajn, spolužáci na mě byli zvyklí od začátku a brali mě takovou, jaká jsem. Bohužel v 7.třídě jsme se přestěhovali a mě čekal přestup na jinou školu a s tím mnoho nepochopení ze strany nových spolužáků. Než abych v tomhle věku přiznala, že špatně vidím na tabuli, raději sem nosila špatné známky, abych nebyla terčem ještě většího posměchu. I v létě jsem nosila dlouhý rukáv, protože sem na sebe nechtěla příliš upozorňovat. Bohužel ani mamka mi nebyla příliš velkou oporou a tak jsem byla na vše téměř sama a na tohle období nerada vzpomínám. Naštěstí sem měla alespoň trochu hudebního sluchu a shodou mnoha náhod sem se dostala na ZUŠ, kde jsem se věnovala hře na housle. I když mě to asi úplně nebavilo a mnohokrát sem s tím chtěla seknout, měla jsem úžasnou paní učitelku , která mi byla nejen oporou v těžkých chvílích, kdy sem ji brečela v hodinách a truchlila nad mým mizerným osudem, ale dotáhla to se mnou až k úspěšným zkouškám na konzervatoř.  

A zde začalo konečně svítat na lepší časy :-) Nikdo na mě nekoukal skrz prsty, protože na umělecké škole je každý tak trochu zvláštní osobnost a panuje zde mnohem větší tolerance. Nebo alespoň mě se to tak zdálo. Najednou sem se nemusela skrývat, mezi spolužáky sem byla oblíbená a zažila sem spoustu krásných, veselých okamžiků, získala mnoho přátel, našla ztracené sebevědomí 

Od té doby uplynulo mnoho let. Pracuji jako učitelka na ZUŠce, stihla sem se vdát, narodily se mi dvě zdravé děti, bohužel manžel nás nakonec opustil, kvuli jiné, zdravé a krásnější ženě, ale i přesto už beru život s nadhledem a jsem vděčná za všechny zkušenosti, za vše, co mám. Užívám si života a jsem šťastná.  Neřeším, co si o mně myslí druzí a že jsem jiná. S dětmi cestujeme, poznáváme krásy hor, České republiky, ale už jsme byli i v Řecku a o prázdninách se chystáme na vlastní pěst do Španělska. Albinismus přináší mnohé omezení, ale i přesto je možné žít téměř plnohodnotný život. Mnoho známých mě obdivuje, kolik toho zvládám, přesto, že jsem na vše sama a ještě navíc mám jisté postižení ( především to zrakové), ale já se od jisté doby řídím heslem: " Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody."