Příběh mé dcerky Karolínky
Dcera Karolínka byla naše první dítě.Narodila se v březnu 2012.
V porodnici to byl dost šok.S manželem jsme oba tmaví.Dcera se narodila a bylo ticho-byla totiž blond :)Nějak jsme to neřešili a mysleli si, že ji vlasy časem ztmavnou.Po příjezdu z porodnice se jevilo vše bez problémů, dětské lékařce nepřišlo divné,že dcera je tak světlounká.
Až kolem třetího měsíce jsme si začali všímat, že nás zřejmě nevidí.Nereagovala na hračky, lidi.Očka jí lítali ze strany na stranu. Šli jsme k dětské lékařce, ta dceru poslala na neurologii, následně oční.Všude nám jen oznamovali,že má nystagmus a zřejmě nevidí- nereagovala ani na světlo. bylo to nejhorší období našeho života, těšíte se z miminka a řeknou Vám, že je nejspíš slepé. Tak jsme po doporučení dětské lékařky kontaktovali centrum ranné péče. Hned jsme začali s dcerou cvičit a měli radost z každého zlepšení.
A v 8 měsících už si více začala všímat hraček, věcí ve svém okolí.Museli jsme ji upravit byt, křiklavě barevnými foliemi jsme lepili prahy,skříně, dveře aby nenarážela do věcí a nezakopávala. Stále nám nikdo neřekl, že Karolínka je albínka! Naštěstí, tím, že byla světlounká jsme ji už od malinka natírali krémy s vysokými faktory a nechodili moc na sluníčko, ikdyž byla v kočárku.
Až v roce a pár měsících jsme se dostali na genetiku - otěhotněla jsem a bála jsem se, aby i druhé dítě nemělo nystagmus.Na genetice nám pan doktor Všetička oznámil, že jsme dva z milionu, kteří mají v sobě gen albinismu a zrovna se potkali.Druhé dítě mělo být z 25% taky albín .Naštěstí druhá dcera se narodila s hustými tmavými vlasy.
Veškéré informace jsme si vyhledávali sami, jelikož jsme měli smůlu na lékaře a dodnes máme, nikdo vlastně ještě albína v ordinaci neměl. Až na internetu jsme narazili na pana Aleše, který byl ochotný se sejít a na Karolínku podívat. Se vším nás obeznámil a hlavně uklidnil, že Karolínka bude mít normální život, že jí můžeme vzít k moři, že může běhat s ostatními dětmi venku, jen samozřejmě chráněna před sluncem.
V neděli jí budou tři roky, chodí do oční školky, kde trénuje zrak, má kamarády. Je šťastná a to je pro nás nejdůležitější.